Pírka Netopýrů (v.2)

Na papírku v pěsti
tebe, mé dlouhonohé štěstí
pořád svírám, nechci
zůstat sám na náměstí

Tma se plíží dírou ve zdi
slepý oči civí na ty hvězdy
pojď, ruce s odměnou tak krásně lžou
pírka netopýrů tě ponesou

Já s mou jedinou, proslule hezkou
na plátně malíře - táhnu arabeskou
pod křídly složení, ve tmě ponoření
dva tělem jedním, hladce znetvoření

V kůži bílé, pár černých duší
krev zběsile buší nám v uších
přepsali jsme svět na ráj, z pekla
zcela nové vůně, co bys řekla

Kdybych přidal ještě víc
teplo salamandřích ještěřic
nečo o co stálo za to stát
dřív než se uložíme spát

Do květů plných řízně
řetízek amutelu na krku řízne
jiskra zhasne a vstoupí k tobě
bílá jak ten sníh
vřískot soukolí

Ze stránek pouze mých a tvých
vřískot který mrazí jako smích
vteřiny splývající v okolí

A tváře zas pomalu blednou
ty víš a já taky, jednou...

Vždyť to je zatraceně málo.